03.04.2013 - Pohár České pošty? Panenko skákavá... FKMB – Slovácko 3:1 (1:1)

Název obrázku: Pohar83

Neškodilo by, pouštět hráčům a trenérům jejich zápasy v kině, aby viděli výsledek svého úsilí. V zamčeném sále a bez přestávky. Jinak by utekli. Zápas to byl jistě bojovný. O tom žádná. Ale fotbal v televizi vypadá jinak.

Nejsem trenér a nechci ani v nejmenším zpochybňovat kvalitu jejich práce. Jsem divák a tak jsem se díval. V patnácté minutě jsem si vybral reprezentanta do 21 let v týmu hostí a zapisoval si jeho zásahy do hry. Takže: čas 15,00 na prsa a míč fuč; 17,30 zpracoval na půlce a ztratil; 18,08 fauloval ve výskoku; 20,40 nacouval bez míče do stopera a upadl; 21,34 na půlce z místa levého křídla přenesl hru na pravého obránce; 22,40 na půlce sklepl pod sebe; 23,50 na půlce zpracoval a ztratil; 26,50 navedl míč 25metrů do volného prostoru a nahrál nad vápno; 32,15 naběhl do prostoru pravého křídla a přesný centr našel spoluhráče na druhé tyči v gólové šanci; 32,55 fauloval na půlce; 33,59 při pokusu zpracovat vysoký míč upadl a chtěl faul a dostal; 36,40 vyváží míč a obránce urazí do autu; 37,00 dostal z autu a obránce na aut; 37,50 v situaci 1na1 na půlce obránce uráží do autu; 43,15 ustál obránce za zády a srazil pod sebe; 41,30 zpracoval a dal pod sebe; 44,30 na půlce chtěl zpracovat vysoký míč, ale nepovedlo se. Výrazně nevýrazný výkon.

K dobru Jiřímu Skalákovi můžeme ještě přičíst přihrávku v 67. minutě, kdy z levé strany našel za zadní tyčí Kováře. Dvě přihrávky do šancí, tak asi dobrý. Jinak bez náznaků zajímavých řešení, míč nebyl přítelem, 1 na 1 se nepovedo a často padá. Hodně se snaží, běhá, ale kvalita to dnes nebyla. Třeba to pracovitostí zlomí.

Když jsme u těch útočníků, tak hostující Marián Kovář, to je jiný kafe. Nejšikovnější útočník ročníku 1993 a to i přes milión chyb ve druhé půli. Jenže zase nemá ten Skalákův „drive“ a navíc v opravdovém fotbale se tolik kazit nesmí. Třetím mladíkem do party byl domácí Nešpor. Špatně se na něj hraje. Houžev, která vletí do každého souboje. Jen, kdyby mu řekli, jakou mají barvu dresů. Z křídla vždycky trefil soupeře. K tomu mu vyčtu, že sám grázl, který každému nakope, najednou začíná padat, když nemusí.

Jarolím x Trávník

Domácí záložník za celý zápas neudělá nic výrazně nadstandardního. Jenže on neudělá ani žádnou pitomost. Má za úkol dostat míč a napojit do hry hráče na druhém konci hřiště. Naběhne, zpracuje, nakryje míč tělem, někdy udělá s míčem pár kroků, jindy rychle odehraje. Obyčejný fotbal.

Kultura držení míče.

Od začátku druhé půle jsem se snažil zapisovat počet přihrávek, které si hráči jednoho týmu vyměnili, když měli míč pod kontrolou. Plynulost hry byla jako v tom starém dětském vojenském vtipu, kde jeden den jsme byli v lese my, druhý den Němci a třetí den nás vyhnal hajný. V čase 45 – 50 se hráči Mladé Boleslav jednou dostali k sekvenci tří přihrávek. Hosté ani jednou. Ti si poprvé vyměnili míč víckrát než dvakrát v 55.té minuté a to dokonce osmkrát. Za následujících 15 minut se jim jednou podařilo 6 souvislých nahrávek. Obvykle si hráči nevyměnili míč ani dvakrát. Domácí od 50.té do 65.té minuty měli jednu sekvenci dvou nahrávek, dvakrát čtyři nahrávky a jednou pět nahrávek. Vše s následujícím centrem do vápna.

Pochopitelně, že se mýlím. Pro každého je přihrávka a kvalitní řešení něco jiného a navíc své poznámky po sobě nepřečtu. A vůbec. Jenže …