Holub domácí světu nerozumí a česky neumí. U čtenářů se očekává opak.
02.06.2014 - Ta liga není tak prohnilá.
Název obrázku: Pod topoly37
Dnes se zase hrálo u nás pod topoly. Vypadalo to, jako slepý, proti jednookým, ale byli to bývalí fotbalisté proti prvnímu týmu tabulky. Kluci, kteří to dřív slušně uměli, bez tréninku a v obklopení těch, kteří to nikdy neuměli, nevypadali dobře. Pár minut před koncem vedli hosté o tři branky. Svítilo sluníčku a hráči věděli, že to za chvíli budou mít za sebou. Záložník domácích to dal za obranu, kde stál útočník ve dvoumetrovém ofsajdu.
Dneska to je podle pravidla, že čím méně tomu rozumím, tím více k tomu mám, co říct. Fotbal vídám ze střechy a z rychlíku, o panně Orleánské nevím víc, než že skončila podobně jako náš Jenda z Husince a Markétu Haindlovou občas zahlédnu na fotce se psem, anebo s někým podobně slavným, když přestupuje z jednoho letadla do druhého. Není lepší kvalifikace pro následující řádky.
Všichni si na to vzpomínáme. S Modrým Mauriciem to bylo ještě chvíli před koncem bez gólů a potom jsme se trefili a body byly doma. Nebo to nebyl Mauricius, ale Lucembursko? To asi ne. To bychom museli nadávat na Bratislavu a ne na Strahov. Mohla to ale klidně být Malta, Kypr, Bělorusko či čert ví, která fotbalová dupa světa. Není slabých soupeřů.
Člověka potěší, když zjistí, že zápolí se stejnými těžkostmi jako špičkoví sportovci. Zde nemám na mysli jen zácpu, průjem, astma a migrénu. V minulém týdnu jsem si koupil noviny a díky nim jsem se při souboji s jednou z právě jmenovaných strastí života seznámil s nějakou Dominikovou Cibulkovou. Sice u toho nebyla osobně, ale přesto jsem se dozvěděl, že se jí nedaří dosáhnout úplné spokojenosti se svou kondicí.
