Holub domácí světu nerozumí a česky neumí. U čtenářů se očekává opak.
26.05.2014 - Není hvězda jako hvězda.
Název obrázku: 2012-07-12 22_00_36-168
Senec není Senica, ani není dědina. Nic o tom nevím, a přesto napíšu, že komu je v létě Bratislava malá, ten se přestěhuje do Sence. Několik z těch, co si to mohou dovolit, se zatoulalo i na tamní fotbalový stadion. Měli parádní důvod. Národní tým Slovenska si to rozdal s Černou Horou.
Na vrchol vedou různé cesty. Lze jít pěšky jako za vozem, přímo i přes les, rychle i méně rychle. Pravdu má až ten, kdo nakonec zvedne pohár a zkasíruje prémie. Nejen v poslední době se to víc daří borcům, kteří si rozumí s tím kulatým posvátným, na které se nesahá rukama.
Občas se stane, že dobrá zpráva se neliší od zprávy špatné. Jedna taková k nám přiletěla z finských Helsinek. V souboji s reprezentanty ze země tisíce jezer, zahnutých hokejek, psích spřežení, sobů a losů nejen stíracích se ukázalo, že s fotbalem jsme na tom lépe než domácí.
Nebude to žádný přátelák, ač by se opak zdál pravdou, když na jedné straně kasu drží Peltaven a na druhé Peltonen. Jde o víc než o čest a slávu. Jde o víc než o body, o které navíc ještě vůbec nejde. Všichni, kteří věděli, že žába na prameni se jmenovala Michal Bílek, musí být jako na trní. Co když to s novým trenérem nebude nové?
Na světě jsou různé fotbalové kluby. Třeba Sparta. Tam, když přijde plný dům, tak se jedná o krásných dvacet tisíc párů rozzářených očí. Přidejte si k tomu Plzeň. Také dodají dvacet tisíc očí. Nikoliv však párů. Nyní přeskočme fakt, že na Letné se takový počet fanoušků ne vždy objeví a k těm neexistujícím třiceti tisícovkám připočtěme návštěvu ze zbytku české ligy a stejně se nedostaneme k počtu diváků, kteří na svůj milovaný klub chodí pískat v Hamburku.
