26.05.2014 - Není hvězda jako hvězda.

Název obrázku: 2012-07-12 22_00_36-168

Není mnoho mezistátních zápasů, které se odehrávají na stadionu s jednou krytou tribunou a s jezerem kousek od plotu. Hráči obou týmů na podobných stadionech své ligové kariéry vesměs začínali, a proto je něco podobného nepřekvapilo. Někteří z nich se ještě dál nedostali, ale byli tam i tací hráči, jejichž týdenní výplata je větší, než kolik za měsíc naspoří všichni diváci na stadionu dohromady.

V týmu hostí nastoupil hráč vítěze anglické ligy. Hrál si svůj vlastní zápas. Všem bylo jasné, proč hraje v Man City. Míč patřil jenom jemu. Soupeř mu ho nedokázal sebrat a spoluhráčům ho nepůjčoval.

V týmu domácích byli podobní hráči dva. Jeden z nich vyhrál ligu v Holandsku a v Turecku a druhý z nich nevyhrál nic a sotva odrostlý mládežnické kopané se rozhodl, že svůj talent bude rozvíjet někde v poušti Arábie. Jeho volba, jeho život.

Z tribuny, potažmo ze střechy, tomu není moc rozumět, ale podle reakcí chlapů, kteří špínu sedaček otiskli na svá pozadí, si dovolím soudit, že jeden z těchto hráčů byl pro diváky a spoluhráče postavou kladnou a obdivovanou, zatímco u druhých se o velkých sympatiích mluvit nedalo.

Všichni tři si hráli pro sebe, nikomu nenahrávali, moc nebránili, a přesto jednomu z nich domácí diváci při střídání s obdivem zatleskali, zatímco především pro jednoho z domácích hráčů se sympatií příliš nedostávalo.

Není hvězda jako hvězda. Někdo možná dokáže i s plnou nůší talentu zůstat na zemi a někdo si žije ve svém vlastním světě. Potom chudák trenér…