Dnes se zase hrálo u nás pod topoly. Vypadalo to, jako slepý, proti jednookým, ale byli to bývalí fotbalisté proti prvnímu týmu tabulky. Kluci, kteří to dřív slušně uměli, bez tréninku a v obklopení těch, kteří to nikdy neuměli, nevypadali dobře. Pár minut před koncem vedli hosté o tři branky. Svítilo sluníčku a hráči věděli, že to za chvíli budou mít za sebou. Záložník domácích to dal za obranu, kde stál útočník ve dvoumetrovém ofsajdu.
Stál jsem s pivem a klobásou opřený u zábradlí za zády pomezního přesně na ofsajdové lajně. Praporek zůstal dole. Možné, že právě tady to začíná. O nic nešlo, zápas končil, ale rozhodčí – laik praporek nezvedl. Všichni věděli, že to byl ofsajd. Nikomu to nevadilo. Chlapi s pivem a klobásou to doprovodili vtipnými poznámkami, hlavní bez praporku nezapískal a domácí útočník byl sám před brankářem.
Nikomu nevadilo, že něco takového nemá nic společného s fair-play, se sportem, natož s obyčejnou lidskou slušností. Ve fotbale to zřejmě máme takto zařízené. V občanském sdružení jsme si nastavili vlastní pravidla, morálku a etiku. Dobře nám tak.
Nemůžeme se potom divit, že ta liga je taková, jaká je. V sobotu se hrálo poslední kolo ligy. Všichni věděli, jak to skončí. Slávie uhraje bod, protože Ostravě o nic nejde a Kováč zachrání Olomouc. Hrál tam, v Liberci končí a v Evropě již stejně jsou.
Naštěstí ta liga není taková žumpa, jak si myslíme u nás pod topoly.