Kostky jsou vrženy. Není lehkých soupeřů, ale pokud Spartu nečeká výlet do fotbalového Neználkova, potom už v něm jsme také až po uši. Jinak to bude s Boleslaví. V ABCstánu sice mají peníze, ale v Bosně mají fotbalisty. Vidím to na výlet na Balkán a nebude to procházka růžovou zahradou.
Nejhorší z možného potkalo Slovan Liberec. Nikde není psáno, že by liberečtí přes jiné soupeře postoupli, ale s nikým jiným by případný neúspěch nebolel tolik, jako ztroskotání na soupeři ze slovenské ligy. Důvod je prostý. V Čechách neumíme fotbal zabalit, ale oproti Slovensku jsou české stadiony jako milánská La Scala v porovnání s pěveckým kroužkem sirotčince v Užhorodu.
Na severu Čech v Evropské lize nevyprodají stadion na Udine, ani na Sevillu, ale i roztékající se sněhuláci při lize, v hledišti stadionu u Nisy, vypadají fotbalověii než nabízí většina slovenských stadionů a je úplně jedno, zda se jedná o Košice, Nitru, Banskou Bystrici či velký Slovan.
V Liberci a v Košicích padne kosa na kámen. Jsem zvědavý, kdo bude v rukou mít kosu a koho ponesou na márách. Stadiony a prostředí jsou v Čechách lepší než na Slovensku a Liberec může ukázat, že ani fotbal na tom není hůře. Bude to těžší, než si chceme představit.