Poznáte je, aniž byste chtěli. Fešáci ve fajnových oblecích. Účes, úsměv a sportovní tašky. Vypadají, že se jich nic netýká. Jsou nesmrtelní. Na pohled zvenku jsou stejně nad věcí, ať to odpískají dobře, anebo z toho udělají bramboračku.
Otázku, co znamená odpískat to dobře, nechme jiným, anebo na jindy. Stejně i to, kolik z nich si v přeboru beznohých nechá pět litrů za tři body od funkcionářů vnutit a kdo si o ně řekne.
Takoví již jsme a, dokud nebudeme jiní, jinak to nebude. Omluvou nám budiž, že aspoň máme rádi fotbal. Slabý důvod pro to, jak ho mrzačíme, ale nejedna cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Jenže jak jsou na tom oni? Mají rádi fotbal? Není piskání pro ně jenom způsob, jak si přijít k penězům?
Odpověď znají oni sami. Pokud mají rádi fotbal, nemohou přes svátky v televizi nekoukat na anglickou ligu. Doufejme, že se dívají pozorně a vidí, že fotbal je kontaktní sport a každý kontakt a pád nemusí nutně být faul. Stejně tak by se měli dívat ti komentátoři českých televizí, kteří pitvají zpomalené záběry, aby dospěli k tomu, že kontakt tam byl, a proto bylo potřeba zapískat. Stejně tak by se mohli dívat ti, kteří je mají na starosti.
Způsob řízení zápasů je důležitý pro kvalitu výsledného produktu. Fotbal je lidová zábava a bavit může jen zbytečně nepřerušovaná hra, která má tempo a spád. Pokud ten náš fotbal někdo řídí, tak by pro takovou zábavu mohl něco udělat. Nic to nestojí. Pokud tedy tomu nestojí v cestě jiné vlivy.