Bosna je malý stát, Sarajevo je malé město a Željezničar Sarajevo je pro někoho největší klub na světě. Za Željo chce hrát každý. Tedy pokud radši nechce hrát za rudé (oni říkají „bordó) nahoře z Koševa, kde sídlí NK Sarajevo.
Páteční trénink staršího dorostu Željezničaru začal v devět večer. Chlapci chodí do školy. Od devíti na jedné malé vyšlapané umělce najednou trénovaly tři dorostenecké týmy. Ten elitní měl pro sebe celou půlku, osmnáctka a sedmnáctka měly každý půlku půlky. Vy byste možná řekli, každý měl čtvrtku a Kléma od nás ze vsi by řekl, že jich tam bylo dohromady šest půlek aneb tři prdele.
K tomu jsem vám chtěl napsat, že před třemi týdny v kvalifikační skupině ME do devatenácti let výběr z jedné malé umělky stačil na výkvět našich akademií a potom dali trojku Švédsku a nad domácí Francií ještě v poločase vedli, aby nakonec prohráli o gól, ale to by nebyla pravda. Z umělky byl jen jeden náhradník. Tři hráči z kádru byli z Koševa, dva hráči základní sestavy z klubu Sloboda Tuzla, jeden z klubu Žrinjski Mostar a ostatní to kopají za hranicemi. Stačilo to.