Výčepem létaly panáky a názory. Panáky nalévala naše výčepní Růžena a názory měl každý. Jedni říkali, že musíme sestavu a styl hry přizpůsobit soupeři a druzí říkali, že se musíme prosadit vlastním stylem. Byla to podobná bitva jako mezi „se zelím“, anebo „se šípkovou omáčkou“.
Ve výčepu vyhrál názor, že se musíme prosadit vlastním stylem. Tento názor prosazoval řezník Ouška a ten má ke dvěma metrům a stejně k tolika metrákům a proto má vždycky pravdu.
Naše výčepní Růžena přinesla další rundu a napili jsme se na další úspěchy našich hochů pod topoly. Řezník Ouško vyřvával, že se nikomu přizpůsobovat nebudeme a na to jsme se zase napili.
Růžena posbírala prázdné kalíšky. Řezník Ouško poručil další rundu. Připili jsme na rozhodnutí nikomu se nepřizpůsobovat, nýbrž vítězit vlastním stylem. Růžena opět posbírala prázdné sklo a zeptala, jaký je ten náš styl.
Taková otázka nás všechny zaskočila. Podívali jsme se po sobě a někdo objednal další rundu. Na takovou otázku neznáme odpověď.