Vedle ve vsi měli hospodu. Normální venkovský pajzl. Majitel debil, číšníci občas nedostali výplatu, ale nějak to fungovalo. Před časem vzali nového provozáka. Chytrý, slušný mladý muž. Provozního v hospodě sice ještě nikdy nedělal, ale měl vizi a věděl, jak by to mělo fungovat.
Po několika měsících s novým provozním šla hospoda do kopru. Prach a pavučiny, pivo k blití a utopenci chutnali jak nakládaný hermelín.
V novinách píší, že za všechno může majitel, protože to je debil, ale naše výčepní Růžena si myslí své. Majitel sice je debil, protože v lokále utopil své miliony, ale není to on, kdo bídný, ale fungující pajzl přivedl ke krachu. A na to jsme se napili.
A jak jsme dopili a před tím, než jsme poručili další panáky, naše výčepní Růžena řekla, že všechno je jinak. Za všechno může majitel. Byl to on, kdo sice bídný, ale fungující pajzl svěřil slušnému mladému muži, který v pohostinství nikdy nepracoval.