Když dva dělají totéž, není to totéž. Často mám pocit, že mnozí trenéři nemají doma televizní přijímač, a proto nemohou vědět, jak vypadá opravdový fotbal. Někdy mám pocit, že někteří trenéři doma televizi mají a příliš často se dívají na Barcelonu.
Syndromem FCB nejsou postižení jen trenéři u nás v kotlině. Do klubu za Pyrenejemi se zamilovali i trenéři na druhé straně našich příhraničních kopců. Každý to chce hrát od gólmana po zemi do nohy. Vymění si to stopeři, strčí to na prostředek, vrátí se to k nim. Půjčí to krajnímu obráni, vrátí se to k nim. Vyženou krajní obránce vysoko, sami si vlezou do stran a mezi ně seběhne střední záložník, aby to dostal od gólmana a rozehrál.
Jako Barcelona chtějí hrát obyčejné týmy Bundesligy, průměrné týmy Corgoň ligy a včera jsem viděl, jak to zkouší mančaft z Gambrinus ligy, kterému více než technické finesy býval bližší kladenský nárt a zarputilost.
Zajímavé je, že trenéři těchto týmů ala FCB si z katalánského obra neberou to, jak světové hvězdy dokážou získat zpátky míč vysoko na soupeřově polovině. Nikdo se o to nechce prát, ale všichni si to chtějí dávat do kecky jako Iniesta se Xavim. Budiž jim země lehká. Hráči z Postrkova mohou chtít hrát jako Barcelona,ale výsledek bude jako, když hrají hráči z Postrkova. A to nic proti FK Jiskra Postrkov.