Utrhnete kopretinu, trháte okvětní lístky a počítáte, která vás má ráda, a která ne. Podobné výběrové řízení to občas bývá i v dětském fotbale. Mnohdy až příliš rychle víme, z koho nic nebude a většinou se nám povede, že máme pravdu. Pryč s ním!
Nikdo nespočítá, kolik dětí to zabalilo, protože trenéři příliš brzo věděli, že z nich nic nebude. Anebo i zde platí, co nezabije, to posílí, a že ti nejsilnější a nejlepší a nejodolnější to nakonec zvládnou?
Stačí se podívat na toho Moravce, jak běhá na lyžích s flintou na zádech. V deseti letech ho vozili na invalidním vozíku a dneska má medaili z olympiády.
A co když to je jinak, a není úplně nutné spěchat s rozdělováním dětí na schopné a neschopné?