24.02.2014 - Nebude lehkých soupeřů.

Název obrázku: 2014-02-22 13_09_4081

Škoda, že chlapcům někdo neporadil, že to nejde tak hrr. Chtěli všechno hned. Kdo to měl, ten to řachnul co nejdál. Tam už čekal soupeř a hned ze vzduchu to posílal zpátky. Když to náhodou spadlo na zem, tak se o to hoši prali, až chlupy létaly. Vítěz neváhal a už to letělo. Bum, bác na jednu stranu a řach, bum, bác zpátky.

Jen někteří jedinci věděli, že je vhodné míčem hledat spoluhráče. Přinejmenším levý stoper jednoho z týmů byl patrně barvoslepý. Po deseti letech tréninku netušil, že pokud na sobě má žluté tričko, tak by míč neměl létat k bílým.

Nikdo stoperům neřekl, že když to budou jen nazdařbůh kopat dopředu, tak po dorostu budou kopat jenom na šachtě. Nikdo středovým hráčům neřekl, že by nebylo od věci se nabídnout, aby spoluhráči měli komu nahrát a nečekal je tudíž jen život s krumpáčem a lopatou. Nikdo středovým hráčům neřekl, že když budou jen kroutit hlavou ze strany na stranu jako při tenise, a koukat, jak míč poletuje nad nimi, tak ho nemohou posunout do stran a krajní hráči se tudíž nemohhou vyřádit ve hře jeden na jednoho zakončené finální přihrávkou před prázdnou kasu.

Byla to smutná podívaná. Nedovolím si odhadnout, kolik milionů ročně stojí výchova hráčů, kteří nevědí, že fotbal vypadá jinak. Dovolím si tvrdit, že to jsou peníze zbytečně utracené, přestože to trenérům obou týmů v zimních kabátech slušelo.