Deset a více let je drezírují. Někdo kvůli tomu ráno vstává a dojíždí spousty kilometrů. Mnozí z nich kvůli tomu chodí do školy, jako cikán do houslí. Jiní méně. Dnes jsou dospělí a všechno je jinak. Najednou na ničem nezáleží. Stačí se proběhnout a trochu si zahrát. Hrají Juniorskou ligu a mají klid.
V přípravce na nejedno z nich řval cholerický trenér, že ho přetrhne jako hada. Ve starších žácích je občas rozkopal soupeř a seřezal rozhodčí. V mladším dorostu měli chvilku klid, ale ve starším dorostu už to zase byla válka. Někdo hrát o postup, někdo hrál o sestup. Málokdy se hrálo jen o čest a slávu.
Kdo to vydržel, ten už má klid. Hraje Juniorskou ligu. V pondělí se sveze autobusem přes půl republiky, strčí si to proti podobně nadějným a jede zase domů. Pár klubů to možná chce vyhrát, ostatním stačí přežít. Možná se tam i někdo naučí hrát takový fotbal, aby se tím mohl jednou živit.
Pro většinu ostatních to je příprava na život v akváriu. Poslední fotbalový rok, kdy o nic nejde. Všude jinde se válčí na ostří nože, ale v Juniorské lize je klid. Připravují se tam fotbalisté. Máme se na co těšit. Liga se začne plnit hráči, kteří to na válečném poli budou umět.