Fotbal je jednoduchá věc. To kulaté se jmenuje míč. Trávník je scénou a lavičky za klandrem jsou hlediště. Sedíte tam, ukusujete párek, namáčíte ho do kremžské hořčice, upíjíte pivo z kelímku a těšíte se ze vzrušujícího příběhu, který se ohrává před vámi.
Zkuste se někdy odpoutat od dramatu na zeleném pažitu a soustřeďte se na to, jak si jednotliví aktéři počínají. Míč je žádoucí převzít tak, abyste s ním mohli dále nakládat dle potřeby. Někdy ho musíte hned přihrát, jindy ho můžete chvilku pochovat a jindy zase nezbude, než se s ním rozeběhnout a přitom se vyhnout protihráči. Dá li Pánbůh, anebo když nevíte co s tím, tak je možné i vystřelit směrem k brance soupeře.
Zpracování, přihrávání, vedení míče, obcházení soupeře a střelba. Přidejte k tomu výběr místa a máte něco, čemu se učeně říká útočné individuální herní činnosti jednotlivce. Ucucávejte desítku a dávejte pozor, jak to borci zvládají.
Pokud uroníte slzu při každém nedostatku v této základní výbavě řemeslníka, tak mnohý fotbalový zápas skončí jako duel ve vodním pólu. Tak mnoho bude naplakáno. Nečeká nás nic dobrého.