Mirek, Jarek, Jindra, Rezek a Rychlonožka jsou prima kluci, ale to na Bratrstvo kočičí pracky nestačí. Ti mají Štětináče a ten do toho řachne hned, jak to dostane od Bohouše a levá – pravá a dva kusy jsou v čeřenu. Někdo prostě góly dává a od jiných se to jenom očekává. Od Stamford Bridge, přes Letnou až po Krásnou Louku jsou střelci nejcennějším kořením.
U nás na vsi to nikomu nestřílí. Pamětníci vzpomínají na nějakého Jardu Neudena, co měl chabrus kolena, ale to mu nevadilo, aby každou neděli nepřidal pár zářezů do pažby. V Sudetech na skále ve Střezivojicích zase měli Štamfesta, a ten je tam sypal z dálky. Od středového kruhu to lehce potáhl, natáhl a utrhl síť. Jo, to byly doby. Dneska už je všechno jinak.
Aspoň, že v Praze mají Lafatu. Dal jedenáct gólů v jednadvaceti zápasech. Půjčit by si ho chtěli v celé české lize. Otázka je, zda by měl podobnou bilanci v Brně, ať již by to strkal za Zbrojovku, anebo za Znojmo. V Praze měli ještě jednoho kanonýra. Ten si to namířil za kopečky. Střelecký prach mu nezvlhl. V osmnácti zápasech dal pět gólů a k tomu je nutné přidat tři góly v lize Gambrinusu.
Každý, kdo trpí na fotbal, ví, jak je na tom jeho tým. Někde lépe, většinou asi spíš hůře. Střelci nejsou. Jinak tomu je v Norimberku. Ti za kopci bojují o holý život, ale naštěstí tam před sezónou přivedli jednoho ze Švýcarska. Je to Chorvat. Jak jinak. Narodil se v roce 1992. V šestadvaceti zápasech své první sezóny se trefil patnáctkrát.
A o tom to je. Můžete být nejšikovnější v celých Stínadlech, ale všechno je marné, když to nepadá. A na druhou stranu můžete být darební, ale když to padá, tak máte naději.