Nedávno jsem viděl živého houslistu. Nestává se mi to často. Zeptal jsem se, jestli je houslista a on řekl, že není, že hraje na violoncello, ale že šmytec jako šmytec. Není to žádný Paganini. Druhá liga. Napsal bych i třetí liga, případně divize, ale nechci mladému muži snížit sebevědomí. Navíc o tom vůbec nic nevím. Nerozeznám šmytec a smyčec. Usuzuji jen podle klubu, za který hraje.
S houslistou nemáme žádnou velkou známost. On mi přinesl nějaké CD a já jsem mu od nás ze vsi přinesl nějaká jablka, hrušku a kompoty. Stejně, ale musíte něco ze slušnosti prohodit. Být v Anglii, tak to zvládneme konverzací o počasí. Já bych řekl, že zrovna neprší, on by řekl, že brzy bude, vyměnili bychom si tovar a šli každý po svém.
Bylo krásné jarní odpoledne. Déšť jsme přivolávat nechtěli, a tak aby řeč nestála, jsem se zeptal, jak často trénuje. Pochopil, že mne zajímá, jak moc cvičí na ty housle. Teda v jeho případě na to druhé slovo - violoncello. Podle jména něco z Itálie. Řekl, že když to není pět hodin, tak má pocit, že tomu nedává všechno. Opáčil jsem, že hodina denně a koncert o víkendu se dá vydržet. Podíval se ne mne, jako na Lojzu, který mu přivezl cibuli a brambory a nikoliv jablka a hrušku.
Nechal jsem ho přitom. Vím, že měl na mysli pět hodin denně. Nevysvětloval jsem mu, že jsem z fotbalu, kde se k vrcholnému mistrovství divizního fotbalu dostáváme jiným způsobem. Nepochopil by to.