U nás na vsi byl nějaký Hampl. Dochtor přes klast. Vlastně doktor přes chlast. V době Internetu nebude problém na něj najít telefonní číslo. Spolužáka Míru Komorníka začal odvykat, když ten se s vysvědčením ze sedmé třídy v kapse, rozhodl vyznat lásku spolužačce Kimplové. K nalezení odvahy si pořídil dvě láhve červeného. Odvahu nalezl, ale spletl si objekt své touhy. Od té doby je v odborné péči a daří se mu dobře.
Za těch pár desítek let se z pana Hampla stal odborník nejen přes boj proti alkoholu, ale také umí poradit na téma sex, láska a přátelství. K tomu píše básně. Romantické.
Fotbalista Francis Litsingi zvaný Franta patrně neocení poezii pana doktora, ale ostatní odbornosti mu mohou pomoci. Nebude prvním pacientem pana Hampla, který se k němu dostal přes nečekanou aktivitu orgánů zajišťujících bezpečnost a pořádek na našich silnicích.
Pan Litsingi pomoc potřebuje . Představte si, jakými depresemi musí trpět, když je sám v cizím městě. Skončí fotbalový zápas, spoluhráči se rozejdou do svých domovů, aby se v kruhu rodinném podělili o zážitky z vítězného zápasu a ráno byli čerství na pozápasový, regenerační trénink. Jenže chudák pan Litsingi nemůže usnout. Nemá si s kým popovídat. Chtěl by spát, ale nejde to. Nad ránem ho zkontroluje policejní hlídka. Zbytek už znáte.
Nyní si nejsem jistým, jestli pan doktor Hampl z protialkoholního opravdu psal básně. Možná to byl pan Kořán. Místní psychiatr. Určitě, ale nebude problém požádat o konzultaci oba dva. Pomohou panu Litsingovi a k tomu pro celý mančaft připraví program na utužování kolektivu. Mají zkušenosti z dob, kdy se tomu neříkalo „team building“. Nechceme přeci, aby i někdy příště kolektiv takto selhal a chudák pan Litsingi zůstal sám v cizím městě.