Pro změnu jsem byl na fotbale. Největší bosenské město ve střední Evropě se včera jmenovalo Žilina. Leží pod kopci v údolí Váhu. Stadion mají pro necelých jedenáct tisíc diváků. Někdo říká, že těch z Bosny bylo osm tisíc a ti vlastenečtější říkají sedm tisíc.
Název obrázku: Bosna81
Žilina byla obložená modrou a žlutou a policií. Neviděl jsem opilce, neviděl jsem potyčky, neviděl jsem vandalismus. Domácí hráli o znovunalezenou fotbalovou čest a slávu a hosté o letenky do Brazílie. Servíroval se fotbal jako řemen.
Džeko a spol. bušili do domácí obrany a ti jim ke konci půle utekli a dostali se do vedení. Ve druhé půli hosté ještě více přišlápli plynový pedál. Souboj gladiátorů vyvolával infarktové stavy, protože diváci vzrušením zapomínali dýchat. Hosté utahovali závit a domácí se prali ze všech sil. Akce střídala akci a domácí se nenechávali zahanbit.
Nakonec se hosté dočkali. Nejprve to po rohu někdo tečnul na první tyči a na druhé tyči to dotlačili k vyrovnání. Inu standardky jsou standardky. Pár minut před koncem trenér trefil střídání a nový hráč utrhl síť ze šibenice.
Dobojováno. Diváci tam ještě nyní stojí zkamenělí v úžasu z toho, jak se obyčejný fotbal dokáže změnit ve strhující podívanou. Až se proberou, tak ještě dlouho budou mít před očima reklamu na fotbal.
Jen se bojím, abych při vystřízlivění z toho fotbalového rauše nezapomněl, jak vypadají individuální výkony opravdových fotbalistů.