19.09.2013 - Dva z jednoho města, aneb druhý díl průvodce po chorvatské lize. O Záhřebu toho vím míň než každý z vás, kdo si ho neplete se Zábřehem. V tom větším z nich nežije ani milion obyvatel, mají tam tři kluby ve fotbalové lize a je to na cestě k moři.
Prvním z tamních fotbalových klubů je Dinamo. V chorvatské lize si zahraje jen jeden opravdový zápas a to velké derby ve Splitu. Zbytek musí dohnat v evropských pohárech. Na stadionu Dinama hraje ligu také Lokomotiva. Ta je neoficiálním béčkem Dinama, jehož mladí odchovanci v ní sbírají ligové zkušenosti.
Třetím záhřebským klubem v první lize je NK Hrvatski Dragovoljac. Domácí ligové zápasy hrají na okraji sídlišti a o stadionu se nedá mluvit. Na jedné straně je tribuna o šesti řadách, na které skrz střechu teče a nikdy je nikdo neočistil. Po zbylých třech stranách hřiště je plot a za ním snad pole, snad louka. V rohu je potom bouda, ze které k zápasu vyšli hráči a rozhodčí.
Něco podobného u nás doma nenajdete. Snad ještě tak bezútěšné zázemí může být k vidění na kopaninách, kde se zastavil čas, ale určitě ne u klubu, který hraje lepší než poslední pralesní ligu.
NK Beznaděj Hrvatski Dragovoljac je můj dnešní první z jednoho města. Tím druhým je NK Zagreb. Letos hrají druhou ligu a něco podobného v Čechách, taky těžko najdete. Tréninkové středisko NK Zagreb je rovněž na sídlišti. Možná i nedaleko od svých prvoligových kolegů.
Při návštěvě NK Zagreb zaparkujete před moderní víceúčelovou budovou, ve které je administrativní zázemí, šatny, tělocvična, posilovna, bazén s regenerační linkou a pokoje sloužící k ubytování mimoměstských hráčů.
Do ulice z bloku budovy vystupuje kavárna s venkovním sezením. Musíte vyzkoušet, abyste se přesvědčili, že se vám to nezdá. Před vámi jsou čtyři hrací plochy s přírodní trávou, dvě hřiště s umělou trávou a za nimi na umělce zbylo dost prostoru na další tréninkové plochy.
Při kávě si musíte přeříkat, že Zábřeh není Záhřeb a ten není jen Slavoj Houslice. |