09.10.2013 - Kecy, kecy… Během rekonvalescence po zranění kotníku potřeboval Paul Scholes každý den nějakou aktivitu. Jednoho dne v celém tréninkovém centru byl pouze tým do 17ti let. Klubový fyzioterapeut Rob Swire se zeptal trenéra „sedmnáctky“ zda by se Paul, hvězda Manchester United, mohl přidat k tréninku.
Neil Bailey souhlasil. Když se po tréninku vrátil do kanceláře trenérů, vyprávěl jim, že Paul Scholes celý trénink absolvoval se stejným zaujetím, jako kdyby byl s prvním týmem. Za celý trénink neztratil jediný míč, do hry se nabízel mnohem víc než ostatní, při hře se podílel na spoustě gólů a vyhrál každou soutěž v rámci rozcvičení a při závěrečném kondičním běhu všem utekl.
Pro Paula se jednalo o tu nejpřirozenější věc na světě. Na každý trénink přichází s tím, že pracuje naplno, chce vyhrát každou soutěž, nechybovat a dennodenně prokazovat své kvality. Dokonalost je pro něj normou. Nikdy netrénuje na půl plynu.
Trenér Neil Bailey po tréninku shromáždil své svěřence. Všichni společně Paulovi zatleskali a trenér využil této příležitosti k tomu, aby mladým hráčům vysvětlil, že tréninkové zaujetí Paula Scholese je nutný standard k tomu, aby bylo možné se dostat do prvního týmu Manchester United.
Z knihy Bill Beswyck „Zaostřeno na fotbal. |