11.10.2013 - Jamie Carragher a déšť.

Název obrázku: net21

V Anglii to mají jednoduché. Hodně prší, a proto se tam fotbalisté rodí, jak houby po dešti. Nic takového neříká hráč, který zažil větší zázrak, než si kdy uměl představit.

„Jak jsem kráčel ke dveřím šatny, trpěl jsem kombinací malomyslnosti a ponížení. Nedokázal jsem zvednout hlavu a podívat se lidem do očí. Nevydržel bych pohled na fanoušky v rudých dresech s klubovými vlajkami a transparenty v hledišti stadionu. Oči jsem měl zabořené do země a před nimi jen nekonečný zmar. Můj sen se rozplynul. Nedokázal jsem myslet na zápas. Moje myšlenky byly doma u mé rodiny a přátel. Tak moc mi to bylo líto. Můj žal byl doprovázen pocitem studu. Fanoušci Liverpoolu cestovali přes půlku světa, abychom je takto zklamali. Skoro jsem litoval toho, že jsme se dostali do finále.“

Navzdory těmto chmurným myšlenkám se po přestávce Jamie Carragher vrátil na trávník jako válečník, kterým vždy byl. Liverpoolu se podařilo vyrovnat stav utkání na 3:3 a v penaltovém rozstřelu vyhrát Ligu mistrů. Jednalo se o opravdový test soutěživosti a psychické odolnosti.

„Kuráž, charakter, výdrž, vůle a síla. K těmto vlastnostem mi pomohli lidé, kteří mne doprovázeli na cestě k tomuto velkému finále, od té doby, co mi bylo sedm let. Tenkrát jsem byl malý, rozmazlený kluk, který chtěl utéct z tréninku dřív, protože začalo pršet. Vsadím se, že pokud by můj otec měl vybrat moment, kdy se rozhodlo o mé fotbalové kariéře, tak by to byl tento.“

Z knihy Bill Beswick „Zaostřeno na fotbal“