06.11.2013 - Další divný týpek.

Název obrázku: History15

Jistě nemáte problém si vzpomenout na spoustu směšných historek o tom, že někdo dělal něco jinak než ostatní a nakonec i jinak skončil. Věřte, nevěřte, ale prý tomu tak bylo i v dobách, kdy se na fotbal chodilo v klobouku. Zrovna tady čtu paměti jednoho, co se jmenoval Ženíšek. Opravdu staromódní názory. Asi jiná doba. Ať vám to radši poví sám.

„Mojí výhodou bylo mládí, tvrdost a rychlost…, věděl jsem, že tvrdost a rychlost jsou vlastnosti, které mi pomohou k nejlepším výkonům. Technická vyspělost byla ovšem předpokladem.

A tak jsem běhal a běhal. Stovky sprintů na čas jsem prokládal dlouhou tratí, abych cvičil vytrvalost.

Krčský les a jeho okolí byly mým „soukromým“ tréninkovým prostorem…. Běhal jsem buď bos, aby se otužovala chodidla, anebo v teniskách, kopačkách i v těžkých botách. To, aby si nohy zvykaly na námahu….

Kolika pohromám jsem později v mezinárodních i mezistátních zápasech zabránil jenom tím, že jsem byl u míče třeba jen o krok dřív…. Za to jsem děkoval hodinám, dnům a týdnům v krčském lese.

Tvrdost jsem si „šlechtil“ různými způsoby….Boxerská příprava mi šla velmi k duhu. Pravidelné cvičení medicinbalem, dechová a gymnastická cvičení, cvičné „ramplování“ do těžkého boxerského pytle s pískem i tréninková utkání se zkušenějšími soupeři mi daly to, co ještě chybělo na tvrdosti.“

Radši vás takovými hloupostmi nebudu unavovat. Je čas na kávu.