06.11.2013 - Není zlato všechno, co se třpytí.

Název obrázku: football38

Není špatné být mezi šestnácti nejlepšími na světě. Slovenské reprezentaci do sedmnácti let se to povedlo. Důvod k oslavě, kde není co oslavovat. Nevadí. Necháme si nalít a trochu se poveselíme. Moc další radosti si neužijeme.

Tedy, aby bylo jasno. My si neužijeme žádnou radost. To naši „bratia“ za řekou Moravou. Malou útěchou není skutečnost, že jsme na tom podobně, ač nikoliv mezi nejlepšími šestnácti na Mistrovství světa. Důvod, proč si neužijeme radost, je, že dobrý mládežnický fotbal vypadá jinak, než si namlouváme, a to i přes krásné umístnění na šampionátu. To jste jistě pečlivě sledovali na Eurosportu. Finále si můžete vychutnat v pátek.

S bledou závistí jen připomenu, jak je možné se stát šestnáctým týmem světa. Slovensko pořádalo závěrečný turnaj ME U – 17. Na šampionát se nedostaly mnohé z evropských velmocí. Doma zůstali například Němci, Španělé, Francouzi, Holanďané, Portugalci, Angličané či Belgičané.

Ve finálové skupině Slovensko porazilo o gól Rakousko a remizovalo se Švýcarskem a Švédskem, což stačilo k postupu ze skupiny a semifinálovému souboji s Itálií, ve kterém mladí Slováci prohráli 2-0.

V základní skupině MS U-17 Slovensko nejprve dostalo šest gólů od Brazílie, následně remizovalo s Hondurasem a porazilo Spojené arabské emiráty. To stačilo na postup ze skupiny jako jeden z týmů na třetím místě ve skupině. Mezi šestnácti Slovensko podlehlo Uruguaji 2-4.

Diplom za osmifinále Mistrovství světa je jistě krásný. Na Strahově by z takového diplomu také měli radost. Nicméně pokud si myslíme, že být šestnáctí na světě znamená, že jsme šestnáctí na světě, tak žijeme ve svém vlastním světě, který má s realitou asi tolik společného jako Šípková Růženka s trpaslíky.