18.04.2013 - Penalta je, když rozhodčí chce.

Sedm minut po přestávce se na sebe podívali a nesouhlasně zavrtěli hlavou. Nebyla to první ani poslední penalta s otazníkem, kterou viděli. Červená karta je znechutila, ale nepřekvapila. Na aroganci a nedostatek citu jsou u rozhodčích zvyklí i z domova.

Pouštím si tu situaci zas a znova. Míč skáče ve výšce kolen. Hráči jsou do sebe zakleslí, jak jeleni v říji. Jen parohy chybí. Tedy snad. Útočník je silný býček. Tělo na tělo přetlačuje obránce. Ten ví, že je ve vápně a nesmí faulovat. Nejdřív se obránce opřel do útočníka pravou rukou. Ten to ustál a přetlačil obránce levou rukou. Zapletení do sebe oba hráči padají. Krásný souboj. Fotbal je kontaktní sport. Ani jeden z hráčů se nechtěl nechat přetlačit a oba upadli. Rozhodčí ukazuje na penaltu a vylučuje stopera. Penalta pokud rozhodčí chtěl, ale vyloučení?

Minulý víkend jsem byl v Norimberku. Hráli s Mainzem. Obránce domácích tělem srazil soupeře, který mu vběhl pod nohy, když se s míčem vyhnul brankáři a mohl z úhlu zakončit do prázdné branky. Rozhodčí nařídil pokutový kop, ale faulujícímu Pinolovi nedal ani žlutou kartu.

Někteří rozhodčí jsou jenom lidi a chybují. Někteří rozhodčí chybují. Dva Němci na tribuně si řekli, že to je jenom další arogantní rozhodčí. U nás v hospodě v podzámčí to chlapi vyhodnotili, jako vzkaz předsedovi. Jakému předsedovi a jaký vzkaz mi již neřekli. Prý tomu stejně nerozumím.