19.11.2013 - Krása televizní kopané. Nerozumím tomu, a tak se učím. Není to nic složitého. Stačí ve správné chvíli zmáčknout správné tlačítko na ovladači. Dnes jsem se dokonce naučil si strhující bitvu kulhavých titánů pustit s patnáctiminutovým zpožděním, které jsem nabral cestou.
Nestačil jsem se divit. Poslouchal jsem komentátora a dozvěděl jsem se, že hráči byli obdarováni talentem a spousta z nich byla technicky skvěle vybavená. Došlo i na kouzelnou levačku a někomu to společně hrálo báječně. Až jsem se bál, že jsem zmáčknul špatný knoflík. Nezmáčknul. To jenom komentátor komentoval jiný zápas. Přišel jsem na to až v šedesáté minutě, kdy maličký obránce přes celou obrazovku v opakovaném záběru držel útočníka pevně za dres a obráncův následný pád, který rozhodčí označil za faul na obránce, komentátor vyhodnotil slovy: „byl jednoznačně faulován“.
Zmateně jsem cvakal ovladačem, abych našel zápas, o kterém jsem slyšel. Zápas, kde týmy plné nadějných hráčů nápaditě kombinovali a rozdávali svým fanouškům radost. Nic jiného jsem nenašel a tak jsem se vrátil k původnímu programu, abych se dozvěděl, že jeden z hráčů „plně zapadá do konceptu a má potenciál ke zpeněžení“ a další mladík byl „potenciální vývozní artikl“ a hned zase jiný a opět „velká naděje, který má obrovský potenciál“.
Nic proti úsilí borců na trávníku a nic proti úsilí komentátora toto úsilí a jeho aktéry divákům přiblížit, ale marně přemýšlím, kdo by za všechny ty nadějné mladíky s potenciálem, dal aspoň zlámanou grešli, když hrají, tak jak hrají. Měl bych se zeptat pána s mikrofonem. Třeba o tom něco bude vědět. |