05.12.2013 - Prý i pan AW je někdy čert. Venku chodí čerti. Také andělé a pan Mikuláš. Stačí rohatého zatahat za ocas, anebo tomu s čepicí podpálit vousy a poznáte, že to žádní čerti nejsou, a ten s křídly vám klidně jednu vrazí košíkem. Taková už je doba. Není komu věřit.
Ve fotbale to je podobné. V Anglii trénuje jeden Francouz, který se tváří jako starší bratr lobkovického faráře. Jeden by řekl, že to byl od nepaměti studený psí čumák, který se neuměl rozčílit. A ani to není pravda. Jen umí s emocemi zacházet. Naučil se to. Musel se to naučit. Zjistil, že zvýšený hlas nefunguje, když hráči jiný než zvýšený hlas neznají. Kontrolovaného hněvu a emocí se musí dávkovat po kapkách a každému jinak.
Noc nového. K tomu nemusíme číst žádné knihy. V té, kterou právě listuji, je více podobně banálních pravd. O tom radši chlapům ve výčepu nic neřeknu. Možná je, ale zaujme, že na začátku trenérské kariéry jednou někde venku dostali trojku, aniž by si škrtli a to profesora tak vzalo, že cestou domů musel nechat zastavit autobus, aby nemusel zvracet za jízdy z okénka.
O tom, že je víc Němec než Francouz jim říkat tékat nebudu. To by na ně bylo moc složité. Dali by další rundu a cestou domů by museli poprosit šoféra taxíku, aby jim zastavil, aby nemuseli za jízdy z okna. Taková už je doba. Nikdo nic nevydrží. Kdo má v těch alejích pořád uklízet. |