17.12.2013 - Kdy chodil na kafe?

Název obrázku: AS94

Takový to je celkem šikovný blonďák. Z levé lajny si to namíří dovnitř, nad vápnem to trefí pravačkou a je vymalováno. Běhá rychle, nelítá mu to na tribunu a asi mu to i slušně vynáší. Jen s rodiči to neměl jednoduché, ale to už dnes není důležité.

Představte si, že to byl jeden z nejšikovnějších mladých hráčů v kraji. Chtěli ho do Mainzu, Hoffenheimu a Kaiserslauiternu, ale rodiče mu poradili, že nejlépe mu bude doma v nějakém Ludwigs- hafener SC. A bylo. Máma a táta chtěli, aby doma dochodil základku a potom, ať si dělá, co chce.

V patnácti přestoupil do Mainzu. Se starším dorostem vyhráli titul. Trénoval je nějaký Tuchel. To je ten v teplákách, co nyní v Mainzu trénuje první mužstvo. Vzpomíná na něj, jako na hubeňourka, co byl strašně rychlý. Úplně nevěděl, jak se s tím vyrovná, ale když ve svém prvním zápase proti Levcerkusenu hned ve druhé minutě trefil stopera Hyppiu, tak věděl, že se nemusí bát.

Rychlý byl od přírody. Stejně po pozdějším přestupu do Bayeru Leverkusenu věnoval každý týden dva tréninky jenom rychlosti s tím, že pracoval na rozvoji zapojovaných svalových skupin, piloval techniku běhu a toto kombinoval s prací s míčem. Dodnes nepřestal. A k tomu si v tělocvičně přidává rozvoj stability.

Při sprintu je důležitá technika. K tomu potřebujete sílu. Není špatné být rychlý na vzdálenost padesáti metrů a už vůbec není špatné být rychlý na sedmdesáti metrech a úplně nejlepší je, když na konci jste stejně rychlý jako v prvních deseti metrech. A úplným darem je, když vám to rychle myslí a víte kdy a kam a proč.

S tou rychlostí se dá něco dělat. S tím ostatním již méně. S tím je lepší se narodit. O jednom takovém píší v Daily Mail .